Na první pohled je to děda, dva vnuci a motorka s číslem 69.
Jenže tenhle obraz je o něčem mnohem větším.
Nevznikl podle jedné fotografie. Vznikl z několika vzpomínek, momentů a příběhů, které jsem poskládala dohromady tak, aby zachytily to nejdůležitější.
Vašík a Toník od malička fandí svému dědovi na závodech. Jsou na něj pyšní a každá společná chvíle kolem motorek pro ně znamená mnohem víc než jen jízdu.
Když jsem obraz navrhovala, nechtěla jsem zachytit jen tváře.
Chtěla jsem zachytit vztah.
Ten pocit bezpečí, obdivu a lásky, který mezi nimi je.
A právě proto jsem si tento černobílý ilustrativní styl tak zamilovala. Dokáže neuvěřitelně zdůraznit emoce a charakter člověka. Nepotřebuje desítky barev. Stačí pár tahů, světlo, stín a najednou z obrazu cítíte příběh.
Přesně takový, jaký je tady.
Příběh dědy, který svým vnukům nepředal jen lásku k motorkám, ale hlavně vzpomínky, které jim zůstanou celý život.
Protože ty nejcennější věci se nedají změřit ani spočítat.
Jen prožít. 🤎
Nejkrásnější trofeje života se nevejdou do vitríny. Říkají ti dědo.
