Tak se zase hlásím. Po létě, prázdninách a trochu jiném režimu jsem zpátky naplno v pracovním procesu. A letos je ten návrat zase o něco zajímavější. Doma už máme školáka a předškoláka, takže září u nás rozhodně neznamená pomalý a klidný rozjezd. 😄
Ráno škola, školka, svačiny, tašky a všechny ty běžné povinnosti. Odpoledne děti, kroužky, úkoly a rodinný provoz. Mezi tím vším můj ateliér, kurzy, klienti, obrazy a nápady, které samozřejmě nejraději přicházejí přesně ve chvíli, kdy bych měla myslet na něco úplně jiného.
Prostě klasický kolotoč.
A víte co? Vlastně přesně ten, který mám ráda.
Po prázdninách jsem se na návrat do ateliéru opravdu těšila. Chyběla mi vůně barev, připravená plátna, štětce, děti sedící u stolů, jejich otázky a někdy naprosto nečekané nápady.
Stejně tak jsem se těšila na chvíle, kdy tu zůstanu úplně sama. Pustím si hudbu, vezmu do ruky štětec a budu zase chvíli jen malovat.
Letos má navíc návrat ještě jednu velkou novinku.
Ateliér dostal nový kabát
Už nějakou dobu jsem cítila, že potřebuji změnu. Nechtěla jsem hledat větší prostor ani jiné místo. Potřebovala jsem, aby můj současný ateliér začal fungovat trochu jinak.
Kdo mě zná, asi tuší, že když už se do něčeho pustím, málokdy skončím u přesunutí jednoho stolu. 😄
A tak se stěhovalo, přesouvalo, třídilo, uklízelo, vymýšlelo… a pak samozřejmě zase přesouvalo.
Hlavním cílem bylo získat více prostoru pro samotnou tvorbu. Potřebuji, aby se tu dobře pracovalo mně, ale zároveň aby měly dostatek místa i děti, které ke mně chodí na výtvarné kurzy.
A výsledek?
Miluju to tu. ❤️
Ateliér teď působí vzdušněji, čistěji a mnohem příjemněji. Najednou mám pocit, že se v něm lépe dýchá. Děti mají svůj prostor na práci, všechno dává větší smysl a já se tu cítím dobře nejen při vedení kurzů, ale hlavně při vlastní tvorbě.
Přitom je to pořád ten stejný ateliér.
Jen trochu jiný.
Sedím tu, koukám kolem sebe a říkám si: Jo. Přesně takhle jsem to chtěla.
Možná se může zdát, že jde jen o změnu prostoru, ale prostředí, ve kterém člověk tvoří, pro mě znamená strašně moc. Potřebuji kolem sebe místo, kde se cítím dobře. Kde můžu udělat nepořádek, rozložit barvy, nechat stát rozpracované plátno a druhý den se k němu zase vrátit.
Ateliér pro mě nikdy nebyl pouze místností, kam chodím pracovat.
Je to kus mého světa.
A teď mám pocit, že zase o něco víc odpovídá tomu, kde se právě nacházím já sama a kam se chci ve své práci dál posouvat.
Nový školní rok, nové děti a nové příběhy
Se začátkem školního roku se samozřejmě znovu rozběhly také moje výtvarné kurzy pro děti.
Některé děti už dobře znám a po prázdninách se ke mně vracejí. To mám moc ráda. Můžu sledovat, jak se postupně posouvají, co je začalo bavit, kde získaly větší jistotu a jak se mění jejich vlastní tvorba.
Vedle známých tváří letos vítám také nové malé výtvarníky.
Každý přichází úplně jiný.
Někdo se okamžitě vrhne po barvách a nejraději by během první lekce vyzkoušel všechno, co v ateliéru najde. Jiný potřebuje trochu času, rozkoukat se a získat jistotu.
A právě tahle rozdílnost mě na práci s dětmi tolik baví.
Nechci, aby děti přišly na výtvarný kurz a na konci všechny odcházely s totožným obrázkem.
Učím je pracovat s barvou, kompozicí, různými materiály a výtvarnými technikami. Zároveň se snažím nechat každému dostatek prostoru pro vlastní nápady a vlastní rukopis.
Mohou zkoušet, hledat a experimentovat. Klidně se může něco nepovést. Právě z takové zdánlivé chyby totiž někdy vznikne ta nejlepší část celého obrazu.
Některé lekce mají konkrétnější zadání, jindy děti dostanou pouze téma nebo několik podmínek a zbytek nechávám na jejich fantazii.
Pro mě totiž není nejdůležitější dokonale namalovaný obrázek.
Mnohem víc mě těší chvíle, kdy dítě přestane každé dvě minuty kontrolovat, jestli něco dělá „správně“, a začne jednoduše tvořit.
Bez strachu, že udělá chybu.
Protože právě o tom podle mě umění je.
Dětské kurzy momentálně hlásí STOP STAV
Mám obrovskou radost, že všechna místa v pravidelných dětských kurzech už mají své malé umělce. ❤️
Když jsem s kurzy začínala, vůbec jsem netušila, jak velkou součástí mé práce se jednou stanou. Dnes mám kolem sebe děti, které se pravidelně vracejí, přicházejí jejich sourozenci, objevují se nové tváře a volná místa postupně mizí.
Je to pro mě velká radost, ale zároveň také závazek.
Nechci skupiny neustále zvětšovat jen proto, abych mohla přijmout další děti.
Záleží mi na tom, abych měla možnost se každému skutečně věnovat. Potřebuji vidět, co dítě právě tvoří, mít prostor mu pomoct a postupně zjistit, co mu sedí, co ho baví a kde naopak potřebuje trochu podpořit.
Proto teď u pravidelných dětských kurzů dávám STOP STAV.
To ale rozhodně neznamená, že se dveře ateliéru pro další zájemce zavírají.
Právě naopak. 😊
Chystám víkendové kurzy a workshopy
Vím, že ne každému vyhovuje pravidelný kurz během týdne. Někdo má jiné kroužky, další dojíždí a na některé zájemce už jednoduše nezbylo volné místo.
Proto chci během roku postupně vypisovat také jednorázové víkendové výtvarné kurzy a workshopy.
A tady už mi samozřejmě zase jede hlava na plné obrátky. 😄
Mám několik nápadů, co všechno bych chtěla připravit. Lákají mě různé techniky, tematická setkání i kurzy, během kterých si člověk vytvoří vlastní obraz od začátku až do konce.
Nechci, aby šlo pouze o dvě hodiny s barvami.
Ráda bych, aby měl každý workshop svoji atmosféru a lidé si z něj odnesli nejen vlastní výtvor, ale také zážitek z tvoření.
Konkrétní termíny budu postupně přidávat sem na web a samozřejmě také na své sociální sítě.
Pokud se tedy na pravidelný kurz nedostalo, určitě mě dál sledujte. Příležitostí přijít si ke mně do ateliéru ještě bude dost. 🎨
A někde mezi tím vším jsem pořád hlavně malířka
Kurzy tvoří velkou a krásnou část mé práce.
Práce s dětmi mě baví. Miluju jejich bezprostřednost, fantazii a způsob, jakým nad tvorbou přemýšlejí. Občas přijdou s řešením, které by mě samotnou vůbec nenapadlo.
Jenže vedle toho všeho už cítím obrovskou chuť znovu stát před vlastním plátnem.
Bez zadání.
Bez vysvětlování.
Jen já, barvy, hudba, štětce a obraz, u kterého možná na začátku ani sama přesně nevím, kam mě dovede.
V hlavě už mám nové obrazy.
U některých vidím poměrně jasnou představu. Jinde zatím existuje jen barva, atmosféra, pocit nebo malý útržek něčeho, co bych chtěla dostat na plátno.
A další možná vzniknou úplně spontánně až ve chvíli, kdy vezmu do ruky štětec.
Právě na tohle období se teď opravdu těším.
Na chvíle, kdy se po skončení kurzů ateliér ztiší, já si pustím hudbu a budu mít před sebou zase svoje vlastní plátno.
Postupně tu začnou vznikat nové obrazy a nové příběhy.
Sama jsem zvědavá, kam mě tentokrát moje tvorba zavede.
I moje tvorba se pořád mění
Když se podívám několik let zpátky, vidím obrovský kus cesty.
Některé věci, které mě bavily dřív, už dnes necítím stejně. Naopak mě začínají přitahovat témata, barvy nebo způsoby práce, ke kterým bych se před pár lety možná vůbec nevydala.
A myslím, že je to dobře.
Nechci malovat pořád stejně jen proto, že něco fungovalo nebo se lidem líbilo.
Potřebuji hledat.
Zkoušet.
Občas něco pokazit a začít znovu.
Právě to mě na malování baví. Nikdy nemám pocit, že už jsem se naučila všechno a teď budu jen opakovat jeden postup pořád dokola.
Každý obraz mě může něčím překvapit.
A doufám, že to tak zůstane.
Takže ano… jsem zpátky
Se školákem a předškolákem.
S diářem, ve kterém začíná být zase pěkně těsno. 😄
Kolem sebe mám nové děti v kurzech i známé tváře, které se vrátily po prázdninách. Čeká mě vlastní tvorba, práce pro klienty, víkendové workshopy a samozřejmě všechny ty nápady, které se mi průběžně rodí v hlavě.
Do toho stojí můj předělaný ateliér, ze kterého mám obrovskou radost.
Je to trochu chaos.
Ale je to můj chaos. ❤️
Někdy mám pocit, že během jediného dne zvládnu být mámou, řidičem, lektorkou, organizátorkou, uklízečkou, fotografkou, účetní a ještě několika dalšími profesemi, o kterých jsem ani netušila, že je ovládám. 😄
Někde mezi tím vším jsem ale pořád hlavně malířka.
Když pak přijdu do ateliéru, vezmu do ruky štětec a podívám se kolem sebe, všechno do sebe zase zapadne.
Ateliér čeká na další tvoření. Děti se vracejí ke stolům, štětce a barvy máme po ruce a prázdná plátna čekají na svoje nové příběhy.
A já jsem opravdu zvědavá, co všechno během následujících měsíců vznikne.
Tak vítejte zpátky se mnou v ateliéru. ❤️
