Moje cesta k malování indiánů nezačala žádným plánem ani jasnou vizí. Neřekla jsem si, že právě tohle bude můj styl. Všechno vzniklo přirozeně v roce 2019, kdy jsem namalovala svého prvního indiána jako dárek pro tátu.
V té době jsem neměla téměř žádné zkušenosti. Neznala jsem pravidla malby, neuměla jsem správně míchat barvy a netušila jsem, jaké štětce použít. Přesto jsem se do toho pustila. Malovala jsem čistě podle pocitu, bez přemýšlení a bez tlaku na výsledek. Právě tahle svoboda dala obrazu sílu.
Dodnes si pamatuju moment, kdy ho táta viděl. Tu radost a opravdovost. Právě tehdy se začal psát celý příběh.
Rok 2020: Indián jako bojovník
O rok později jsem se k tomuto motivu vrátila. Tentokrát už nešlo jen o zkoušení. Vznikl obraz indiána jako bojovníka, protože přesně tak jsem svého tátu vnímala. Silného, tichého a vždy přítomného.
Tenhle obraz pro mě znamenal mnohem víc než jen portrét. Pomohl mi vyjádřit něco, co se slovy říká jen těžko.
Pak přišlo ticho
Na dlouhou dobu jsem indiány opustila. Nešlo o rozhodnutí, spíš o přirozený odstup. Některé věci potřebují čas. Nedají se naplánovat ani vynutit. Musí dozrát samy.
Rok 2024: Andělský indián
Zlom přišel v roce 2024.
Vznikl obraz „andělský indián“ jménem Angeliánka, který nesl úplně jinou energii. Malovala jsem ho na podporu jedné úžasné holky. Do obrazu jsem tentokrát vložila víc jemnosti, světla a naděje.
Obraz se následně vydražil v aukci a pokračoval dál svou vlastní cestou.
Dostal se až do Egypta.
Dodnes mi připadá neuvěřitelné, jak daleko může dojít něco, co vzniklo z čistého pocitu a pomoci.
Rok 2025: Návrat, který jsem nečekala
Po několika letech se motiv indiánů znovu objevil. Tentokrát mnohem silněji.
Nepřišel z hlavy, ale zevnitř. Bez plánování, bez strategie.
Najednou jsem věděla, že je chci znovu malovat.
Postupně mi došlo, že nejde jen o motiv. Jde o pocit, který do obrazů dávám. Indiáni se stali přirozenou součástí mé tvorby.
Možná nejsou pro každého. A to je v pořádku. Kdo je cítí, ten ví.
A co dál?
Rok 2025 přinesl moji zatím poslední indiánku.
Teď si pokládám otázku:
Bude v roce 2026 další?
Upřímně nevím.
Jedno ale vím jistě. Tyhle věci nemá smysl tlačit. Když mají přijít, přijdou samy.
Možná to nikdy nebylo o indiánech
Možná nikdy nešlo jen o indiány jako takové.
Celou dobu šlo o vzpomínky.
O emoce.
O sílu, která není vidět.
A právě proto maluju s Láskou.
