Kdo mě zná, ten ví, že můj život se už několik let točí hlavně kolem malování. Obrazy, štětce, plátna a barvy jsou součástí mého každodenního světa. Málokdo ale ví, že ještě dávno předtím jsem měla jeden velký sen.
Tanec.
Už jako mladší jsem milovala atmosféru tanečních. Hudbu, krásné šaty, energii lidí kolem sebe i ten pocit, kdy člověk na chvíli vypne hlavu a nechá se vést rytmem. Absolvovala jsem taneční i pokračovací kurzy a těšila se na další taneční cestu.
Když plány změní zdraví
Pak přišla životní etapa, kterou jsem si nevybrala.
Operace nohou mi znemožnily pokračovat v tom, co jsem měla ráda. Místo dalších tanečních kroků jsem řešila úplně jiné věci. Sen o tanci jsem proto odsunula stranou a postupně jsem přijala, že se k němu možná už nikdy nevrátím.
V té době jsem netušila, jak dlouho bude moje pauza trvat.
Život běžel dál
Roky plynuly.
Přišla práce, rodina, děti, starosti i radosti běžného života. Stejně jako mnoho žen jsem věnovala většinu času lidem kolem sebe. Tanec nezmizel, jen ustoupil do pozadí.
Přesto se čas od času připomněl. Stačila písnička v rádiu, taneční vystoupení v televizi nebo vzpomínka na období, kdy jsem trávila večery na parketu.
Někde uvnitř pořád zůstával.
Návrat, který jsem nečekala
Po letech se objevila příležitost vrátit se zpátky.
Nejistota se mísila s nadšením. Přemýšlela jsem, jestli si ještě budu pamatovat kroky, jestli mezi ostatní zapadnu a jestli si tanec užiju stejně jako kdysi.
Odpověď přišla velmi rychle.
Stačilo několik tréninků.
Hudba hrála, tělo se hýbalo a já si uvědomila, jak moc mi tanec chyběl.
Najednou nešlo o věk ani o to, kolik let uběhlo. Důležitý byl pocit radosti, který jsem znovu našla.
Víc než jen tanec
Dnes pro mě tanec neznamená jen choreografii nebo vystoupení.
Přináší mi energii, nové zážitky a chvíle, kdy mysl úplně vypne. Miluji atmosféru tréninků, společný smích i podporu žen, které sdílejí stejnou vášeň.
Každé vystoupení mi připomíná, že některé sny stojí za to oprášit, i když jsme je na dlouhou dobu odložili.
Nikdy není pozdě
Dnes stojím na parketu v kostýmu a usmívám se.
Ne proto, že by všechno bylo dokonalé.
Usmívám se proto, že jsem si splnila něco, o čem jsem si dlouhé roky myslela, že už nebude součástí mého života.
K tanci jsem se nevrátila ve dvaceti.
Několik let mi vzaly zdravotní komplikace a operace nohou.
Na parket jsem se dostala mnohem později, než jsem si jako mladá představovala.
Dnes už ale nepřemýšlím nad tím, co mohlo být.
Mám radost z toho, co je teď.
Pokud i vy nosíte v sobě sen, který jste museli odložit, nevzdávejte se ho jen proto, že uběhl čas.
Život nás někdy zavede jinam, než jsme plánovali.
Přesto nás občas po letech dovede přesně tam, kde jsme vždycky chtěli být. 🤎
