Jsou obrazy, které vzniknou během několika dnů. A pak jsou obrazy, které v sobě nesou mnohem víc než jen vrstvy barev. Nesou emoce, odvahu, pochybnosti, víru i kus života svého autora.
Přesně takovým obrazem pro mě byl VIDÍM.
Dnes už má svůj nový domov. A přestože je pro mě každé loučení s obrazem výjimečné, tentokrát cítím především obrovskou vděčnost. Nejen proto, že si našel svého majitele, ale hlavně proto, že si našel tu správnou majitelku.
Když o sobě začnete pochybovat
Každý vidí hotový obraz. Málokdo ale ví, co jeho vzniku předcházelo.
Obraz VIDÍM začal vznikat v období, kdy se ke mně začaly dostávat názory, které se neposlouchají snadno.
„Vždyť neumíš malovat.“
„Na co si vlastně hraješ?“
Byla to slova, která člověka dokážou na chvíli zastavit. I když se snažíte dělat, že se vás netýkají, někde uvnitř zůstanou. Na okamžik začnete pochybovat. Přemýšlet, jestli náhodou nemají pravdu.
Jenže právě tehdy jsem si uvědomila jednu důležitou věc.
Nemohu tvořit podle toho, co si myslí ostatní. Mohu tvořit jen podle toho, co cítím já.
A místo toho, abych štětec odložila, jsem ho vzala do ruky ještě pevněji.
Právě tehdy začal vznikat obraz VIDÍM.
Cena není jen číslo
S tímto obrazem je spojená ještě jedna věc.
Když jsem stanovila jeho cenu, spousta lidí mi říkala, že je příliš vysoká. Že se za ni nikdy neprodá. Že bych měla zlevnit.
Jenže já jsem věděla, proč je právě taková.
Cena obrazu pro mě nikdy není jen o plátně a barvách.
Je v ní čas strávený u stojanu. Ruční práce. Roky zkušeností. Neustálé vzdělávání. Hodiny přemýšlení nad kompozicí. Příběh, který do obrazu vkládám. Emoce, které vznikají s každým tahem štětce. A také odvaha stát si za tím, co tvořím.
Proto jsem svou cenu nesnížila.
Ne z tvrdohlavosti.
Ale z úcty k vlastní práci.
Nechtěla jsem prodávat obraz levněji jen proto, aby se prodal rychleji. Chtěla jsem, aby si našel člověka, který v něm uvidí jeho skutečnou hodnotu.
A přesně to se stalo.
Není to jen obraz očí
Mnoho lidí na něm jako první uvidí oči.
Já v něm ale vidím mnohem víc.
Vidím odvahu pokračovat i ve chvíli, kdy o vás někdo pochybuje.
Vidím připomínku, že největším kritikem býváme často my sami.
Vidím důkaz, že člověk by nikdy neměl přestat dělat to, co miluje, jen proto, že tomu někdo jiný nevěří.
A právě proto pro mě tento obraz znamená tolik.
Každý obraz si najde svého člověka
Často říkám jednu větu.
Každý obraz si najde svého majitele. Jen potřebuje čas.
Nikdy jsem netvořila proto, aby obrazy co nejrychleji zmizely z ateliéru. Tvořím proto, aby si našly domov tam, kam skutečně patří.
Jsem nesmírně vděčná, že obraz VIDÍM dnes patří právě majitelce, která ho má.
Od první chvíle jsem cítila, že v něm nevidí jen krásný obraz do interiéru. Vnímala jeho energii, jeho sílu i to, co z něj vyzařuje.
A přesně takového člověka jsem si pro něj přála.
Protože obraz nekončí ve chvíli, kdy opustí můj ateliér.
Právě tehdy začíná jeho nový život.
A já nemohu být šťastnější, že ho začíná právě tam, kde je.
Děkuji
Děkuji všem, kteří moji tvorbu podporují.
Děkuji všem, kteří věří, že umění není jen dekorace na zeď, ale způsob, jak předat emoci, příběh nebo myšlenku.
A děkuji i těm, kteří mi říkali, že to nepůjde.
Možná právě díky těmto větám vznikl obraz, který dnes visí u své nové majitelky.
Kdybych tehdy uvěřila cizím slovům, nikdy by nevznikl.
