Prázdniny skončily. A jako každý rok mám pocit, že nějak podezřele rychle.
Léto, výlety, dovolená, dny bez budíku a bez neustálého hlídání, kolik je hodin… a najednou zase chystáme aktovku, školku, kroužky a snažíme se všichni rozpomenout, jak vlastně vypadal náš běžný režim.
Vašík se navíc letos bude učit jezdit sám domů, Toník má svůj školkový režim, do toho přicházejí kroužky, rodina a všechny ty každodenní povinnosti.
A někde mezi tím vším jsem samozřejmě já a můj ateliér. 😊
Takže si teď doma postupně všechno sedá.
A já se vracím.
Zpátky do ateliéru. 🤎
Léto bez malování? To u mě asi ani nejde
Přestože jsem se o prázdninách snažila věnovat hlavně rodině a dětem, úplně bez práce moje léto rozhodně nebylo.
I během prázdnin jsem měla několik zakázek. Mezi našimi letními plány jsem se tak vracela ke štětcům, tužkám a rozdělané práci.
Něco se podařilo dokončit, další obrazy na mě čekají právě teď a několik zakázek potřebuji v nejbližší době dodělat.
Přes léto ale pracuji úplně jinak než během školního roku. Nemám pevný režim a vlastně ho ani mít nechci.
Moje práce se už dlouho přizpůsobuje rodině a dětem. Ne rodina mojí práci.
Někdy je to docela slušná logistika, ale přesně takhle to chci.
Teď přišlo září a s ním chvíle, kdy zase otevírám diář, plánuji, zapisuji, škrtám, přesouvám… a pomalu zjišťuji, co všechno bych do těch několika hodin, kdy jsou děti ve škole a školce, vlastně potřebovala vměstnat. 😊
Teď hlavně skládám termíny kurzů
Jednou z prvních věcí, které teď řeším, jsou kurzy malby a kresby pro děti.
Postupně obepisuji rodiče dětí, které ke mně docházely už minulý školní rok, a zjišťuji, jaké mají letos časové možnosti.
Někomu zůstal rozvrh podobný, jinému se úplně změnil. Přibyly nové kroužky, jiné konce vyučování, družiny a další povinnosti.
A já se to teď snažím všechno poskládat.
Takový můj každoroční zářijový Tetris. 😊
Zároveň se mi během léta ozvala spousta nových zájemců o kurzy, z čehož mám obrovskou radost.
Pokud tedy patříte mezi ty, kteří mi už psali a stále čekají na konkrétní termín, vím o vás. 🤎
Jen vás prosím ještě o malou chvilku trpělivosti.
Nejdříve potřebuji zjistit možnosti dětí, které už ke mně chodily, a sestavit jednotlivé skupinky. Podle volných míst se potom budu postupně ozývat také novým zájemcům.
Už teď se moc těším, až bude ateliér zase plný stojanů, barev, štětců, povídání a toho krásného tvůrčího nepořádku.
Ticho v ateliéru je sice někdy fajn…
ale když je plný dětí a tvoření, má úplně jinou energii. 🤎
Zakázky, obrazy a zase trochu času na vlastní tvorbu
Vedle kurzů se samozřejmě vracím také ke své vlastní práci.
Mám před sebou zakázky, které potřebuji dokončit, další domluvené obrazy a samozřejmě také svoje vlastní nápady.
A těch mám jako vždycky víc než času. 😊
Občas si říkám, že bych potřebovala druhý ateliér, druhý pár rukou a ideálně ještě několik hodin denně navíc.
Ale možná právě tohle k tvorbě patří.
Některý nápad přijde a musí ven okamžitě. Jiný si člověk nosí v hlavě několik měsíců. A potom jsou takové, které se pomalu mění v něco mnohem většího.
Přesně jeden takový teď nosím v hlavě i já.
Chystám něco nového
Vedle kurzů, zakázek a vlastní tvorby totiž připravuji také jeden nový projekt.
Je pro mě hodně osobní a už nějakou dobu ve mně postupně vzniká.
Zatím o něm nechci prozradit úplně všechno. Ne proto, že bych vás chtěla napínat. 😊
Některé věci podle mě potřebují nejdřív dostat svůj tvar, než je člověk pustí ven.
Můžu ale prozradit, že bude spojený s tím, co je mi v tvorbě asi úplně nejbližší.
S obrazy, lidmi, jejich příběhy a se vzpomínkami, které nechceme nechat zmizet.
Je to myšlenka, ke které mám opravdu blízko. Pokud se mi podaří přenést do ní všechno, co mám teď v hlavě a v srdci, věřím, že z ní vznikne něco krásného.
Až přijde správný čas, určitě vám o projektu povím mnohem víc. 🤎
A čeká nás ještě Mallorca
Alespoň tady na blogu. 😊
O naší letošní dovolené totiž určitě vznikne samostatný článek.
Tentokrát to navíc nebyla úplně obyčejná rodinná dovolená.
Naši kluci totiž vůbec netušili, že poletíme na Mallorku.
Celou dobu jsme to před nimi drželi jako překvapení.
Jak jsme to celé vymysleli, co si kluci mysleli, že se bude dít, kdy zjistili, že někam jedeme, kdy se dozvěděli kam a jaká byla jejich reakce, si ale nechám až na samostatné vyprávění.
Protože tenhle příběh si vlastní článek rozhodně zaslouží. 😊
Napíšu vám také o tom, jaká byla Mallorca s dětmi, co nás překvapilo, co jsme si zamilovali a co třeba úplně nevyšlo podle našich představ.
A samozřejmě i to, jestli bychom se tam ještě někdy vrátili.
Malá nápověda?
Vrátili. 🤎
Září je pro mě takový druhý leden
V posledních letech si čím dál víc uvědomuji, že pro mě nový rok nezačíná jen prvního ledna.
Druhý malý „nový rok“ přichází vždycky v září.
Děti se vrátí do školy a školky, na lednici se objeví nové rozvrhy, začnou kroužky a ráno zase zvoní budík. Diář, který byl přes léto trochu volnější, se najednou začíná rychle plnit.
S tím vším se do svého režimu vracím i já.
Znovu se rozběhnou kurzy, čekají na mě zakázky a postupně se chci pustit také do nových obrazů.
K tomu připravuji svůj nový projekt, ráda bych zase víc psala sem na web a v hlavě mám spoustu dalších nápadů. U některých ještě ani sama nevím, kam mě nakonec zavedou.
A vlastně se na to všechno těším.
Nemusím mít během prvního zářijového týdne dokonale naplánovaný celý následující rok.
Stačí si zase najít svůj rytmus.
Dovést děti tam, kam potřebují, otevřít dveře ateliéru, uvařit si kávu a vzít do ruky štětec.
A pokračovat tam, kde jsem před létem skončila.
Tak jsem zase zpátky. 🤎
A jsem opravdu zvědavá, co všechno během dalšího školního roku v mém ateliéru vznikne.
Kristýna
