Některé zakázky začnou e-mailem. Jiné zprávou na sociálních sítích.
A tahle začala motorkou před mým ateliérem. 😄
Klient se za mnou poprvé zastavil právě během jedné ze svých cest na motorce. Jenže měl smůlu – zrovna jsem v ateliéru nebyla. Zavolal mi, chvíli jsme si povídali a domluvili se, že až zase pojede kolem, ozve se.
A jednoho dne to opravdu vyšlo.
Když někdo zná vaše obrazy skoro lépe než vy
Když za mnou konečně dorazil do ateliéru, poměrně rychle jsem zjistila jednu věc.
Měl nastudovaný snad celý můj web. 😄
Znal moje obrazy, věděl, které ho zaujaly, a společně jsme si postupně prošli prakticky všechno, co jsem měla v ateliéru.
Pro mě jsou taková setkání vždycky zajímavá. Na webu člověk vidí fotografii, rozměr a popis. Když ale stojí přímo před originálem, najednou vnímá skutečné barvy, strukturu, tahy štětce a všechny drobnosti, které fotografie nikdy nedokáže přenést úplně stejně.
A tentokrát naše prohlížení dopadlo tak, že si klient nakonec rezervoval rovnou pět mých obrazů.
Což mi samozřejmě udělalo obrovskou radost.
Jenže tím náš příběh ještě nekončil.
A co kdyby vznikl ještě jeden?
K pěti hotovým obrazům přibyla zakázka na šestý.
Tentokrát však nešlo o obraz, který už čekal hotový v mém ateliéru.
Klient chtěl namalovat svého tatínka v mládí.
A zadání mě bavilo prakticky okamžitě. Chtěli jsme zachovat jeho skutečnou podobu a realističtější zpracování portrétu, ale zároveň do obrazu dostat výrazný Pop Art styl.
Právě spojení realistického portrétu a výrazných barev mi přišlo skvělé.
Realistický portrét, který se nebojí barev
U portrétu je pro mě nejdůležitější zachytit člověka. Nestačí jen namalovat oči, nos a ústa na správné místo. Výsledný obraz musí mít výraz a něco, díky čemu v něm toho člověka opravdu poznáte.
V tomto případě jsem navíc pracovala s podobou klientova tatínka z mládí. Chtěla jsem proto zachovat jeho charakter a podobu, ale zároveň portrét převést do svého výtvarného stylu.
Tvář zůstala realističtější, zatímco u barev jsem si dovolila mnohem větší svobodu.
Výrazná modrá, růžová a žlutá, kontrastní stíny a struktury v pozadí postupně vytvořily přesně tu energii, kterou jsem od obrazu chtěla.
A musím říct, že tahle zakázka mě opravdu bavila.
Byla jiná. Barevná. Osobní.
A přesně takové výzvy mám ráda.
Obraz na zakázku nemusí být kopií fotografie
Tohle je pro mě důležité.
Když maluji portrét podle fotografie, nechci vytvořit pouze její malovanou kopii. Fotografie mi poskytne základ, ale výslednému obrazu chci dát vlastní charakter.
Právě Pop Art k tomu nabízí obrovský prostor.
Můžu si hrát s barvami, kontrastem, pozadím i celkovou atmosférou a přitom zachovat podobu člověka, kterého portrét představuje.
Výsledkem pak není jen vzpomínka podle fotografie.
Vznikne originální obraz s osobním příběhem.
A právě to mám na obrazech na zakázku nejraději.
Předání někde na půl cesty
Nakonec přišel okamžik, kdy bylo všechno hotové.
Pět vybraných obrazů a k nim šestý – portrét na zakázku.
Protože jsme od sebe měli kus cesty, vyřešili jsme předání jednoduše. Domluvili jsme se, že se potkáme někde na půl cesty.
Předávání hotových obrazů pro mě představuje zvláštní okamžik.
Několik dní nebo týdnů mám obraz před očima. Sleduji, jak postupně vzniká, chodím kolem něj, přemýšlím nad ním, vracím se k detailům a někdy ještě na poslední chvíli něco upravím.
Potom přijde den, kdy ho zabalím a předám člověku, pro kterého vznikl.
A obraz pokračuje dál beze mě.
Přesně kvůli takovým zakázkám mě moje práce baví
Z celé téhle zakázky mám skvělý pocit.
Samozřejmě mě potěšilo, že si jeden člověk vybral rovnou pět mých obrazů. Pět obrazů najednou umělci radost udělá, nebudeme si nic nalhávat. 😄
Ještě větší radost jsem ale měla z toho, jak celý náš příběh vznikl a kam nakonec vedl.
Z prvního telefonátu ve chvíli, kdy mě klient nezastihl v ateliéru, vzniklo osobní setkání, pět vybraných obrazů a nakonec ještě jeden úplně nový.
Portrét jeho tatínka v mládí.
A právě podobné zakázky mi připomínají, proč mě moje práce tolik baví.
Každý obraz může mít svůj příběh. Někdy ho vymyslím já a potom si najde svého majitele.
Jindy za mnou přijde člověk se svým vlastním příběhem a já dostanu možnost ho přenést na plátno.
A to je na mé práci možná úplně nejkrásnější.
Nikdy totiž nevím, kdo příště otevře dveře mého ateliéru a s jakým příběhem přijde.
