Kdyby mi někdo před několika lety řekl, že budu mít vlastní ateliér, učit děti i dospělé, prodávat svoje obrazy a živit se tím, co vytvořím vlastníma rukama, asi bych se mu vysmála.

Ne proto, že bych nechtěla. Spíš jsem si tehdy vůbec nedokázala představit, že něco takového zvládnu.

A víte co?

Ani dnes nemám pocit, že zvládám všechno. Jen už vím, že to vůbec nevadí.

Čekat, až budu dost dobrá

Kreslit portréty jsem začala v roce 2018. O rok později přišel akryl.

Neměla jsem dokonale vybavený ateliér, roky zkušeností, promyšlenou značku ani podnikatelský plán na deset stran.

Prostě jsem začala.

Samozřejmě přišly pochybnosti. Je to dost dobré? Bude se to někomu líbit? Koupí si ode mě vůbec někdo obraz? Dokážu jednou něco předat i ostatním?

Podobné otázky si podle mě klade spousta lidí. Kdybych ale čekala, až všechny zmizí, pravděpodobně bych nezačala nikdy.

První obraz nebyl ten nejlepší

Když se dnes podívám na některé své starší práce, spoustu věcí bych udělala úplně jinak.

A to je dobře.

Právě díky tomu vidím, jak moc jsem se za ty roky posunula.

Často čekáme na dokonalost a teprve potom chceme svoji práci ukázat světu. Jenže nikdo nezačíná jako profesionál.

Za každým obrazem na mém webu nebo sociálních sítích stojí hodiny práce, nepovedené pokusy, předělávání, vztek i radost.

Občas jsem měla chuť celé plátno otočit ke zdi a už se na něj nikdy nepodívat. 😄 Nakonec jsem se k němu stejně vrátila.

A najednou přišel vlastní ateliér

V létě 2024 jsem udělala další velký krok.

Otevřela jsem vlastní ateliér.

Najednou jsem měla místo nejen pro sebe a svoje obrazy, ale také pro další lidi. Začaly sem chodit děti, které chtějí kreslit a malovat, i dospělí, kteří si u tvoření chtějí na chvíli odpočinout od běžného života.

S novou zkušeností samozřejmě přišly také pochybnosti.

Zvládnu to? Dokážu jim něco předat? A hlavně – bude je to se mnou vůbec bavit?

Časem jsem zjistila, že právě tahle část mojí práce mě baví možná ještě víc, než jsem čekala.

Navíc mě hodně naučila.

Děti nečekají, až budou připravené

Tohle na nich miluji.

Dáte dítěti plátno, štětec a barvy a většinou nezačne řešit, jestli vytvoří dokonalý obraz.

Vezme štětec a začne.

Klidně smíchá barvy, které by mě ani nenapadlo dát dohromady. Když se mu něco nepovede, vezme další barvu, něco přemaluje a pokračuje.

My dospělí to často děláme přesně opačně.

Nejdřív všechno analyzujeme. Potom začneme pochybovat a nakonec čekáme na správný okamžik.

Jenže ten někdy vůbec nepřijde.

Podnikání mě naučilo úplně to samé

Vlastní práce může zvenčí vypadat krásně.

Obrazy, ateliér, kurzy, focení nebo sociální sítě tvoří jen jednu část mého podnikání.

K tomu řeším faktury, administrativu, web, komunikaci s klienty, objednávky, marketing a milion dalších věcí.

Většinu jsem se musela naučit za pochodu a pořád se učím něco nového.

Některé nápady fungují skvěle, zatímco jiné skončí úplným propadákem. Když něco nefunguje, změním to a zkusím jinou cestu.

Dřív bych možná týdny přemýšlela, jestli mám do něčeho jít. Dnes si mnohem častěji řeknu:

Tak to zkus. Když to nevyjde, alespoň zjistíš, že tudy cesta nevede.

Nemusíš vědět, kam tě to dovede

Když jsem nakreslila první portrét, vůbec jsem netušila, co přijde dál.

O velkých plátnech jsem tehdy nepřemýšlela. Vlastní ateliér mi připadal jako něco hodně vzdáleného. A už vůbec mě nenapadlo, kolik lidí jednou budu učit.

Možná je dobře, že jsem budoucnost neznala.

Kdybych tehdy viděla všechny kroky, které mě čekají, možná bych se vyděsila ještě před tím prvním. 😄

Nakonec přicházelo všechno postupně – první obraz, další tvorba, první zakázka, první klient, první kurz a vlastní ateliér.

Pak přišel další nápad.

A po něm další.

Pořád nemám všechno vymyšlené

Možná právě tohle chci tímto článkem říct nejvíc.

Nemám žádný tajný návod a netuším, kde přesně budu za pět let. Rozhodně se také každé ráno neprobouzím s pocitem, že mám svůj život dokonale pod kontrolou.

Občas pochybuji, něco pokazím nebo změním názor.

Čas od času dostanu nápad, který mi připadá trochu šílený. Přesto ho zkusím.

Za ty roky jsem totiž pochopila jednu důležitou věc:

Možná nikdy nepřijde chvíle, kdy si řeknete: Teď jsem konečně připravená.

Často čekáme, že nejdřív získáme sebejistotu a teprve potom něco uděláme.

Podle mě to funguje přesně naopak.

Nejdřív to uděláme. A právě tím získáme sebejistotu.

Takže pokud na něco čekáte…

Třeba chcete začít malovat, podnikat, přihlásit se na kurz, změnit práci nebo konečně ukázat někomu svoji tvorbu.

Možná máte v hlavě úplně jiný sen, který pořád odkládáte na „někdy“.

Nemusíte znát celý příběh dopředu.

Stačí udělat první krok.

Potom přijde druhý. A najednou zjistíte, že už jste mnohem dál, než jste si na začátku dokázali představit.

Já jsem ten svůj první krok udělala před několika lety s tužkou v ruce.

A pořád jsem zvědavá, kam mě zavede dál.